Ohlédnutí za deseti lety platnosti Antidiskriminačního zákona  

V září uplynulo 10 let od účinnosti českého antidiskriminačního zákona, který usiluje o rovné zacházení s občany v jejich zaměstnání, při poskytování zdravotní péče, v otázkách bydlení či ve vzdělávání. Toto desetiletí bilancování využila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská společně s veřejnou ochránkyní práv Annou Šabatovou k uspořádání společné konference v Jednacím sálu Senátu. Cílem konference bylo zhodnotit, jak je zákon v praxi využíván a na jaké limity zákona praxe naráží a zda je namístě zákon do budoucna změnit.

„S antidiskriminačním zákonem přišel do naší společnosti nový pohled, stali jsme se vyspělejší společností. Praxe nám ale pořád ještě nejde a máme značné rezervy, takže se v médiích dočítáme o diskriminaci, ať už například kvůli věku, národnosti či pohlaví, “ zhodnotila deset let s antidiskriminačním zákonem místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

Ombudsmanka Anna Šabatová, do jejíž působnosti patří ochrana před diskriminací a zajišťování rovného zacházení, k tomu dodala: „Před deseti lety se bouřlivě diskutovalo o tom, jestli antidiskriminační zákon potřebujeme a jestli se u nás diskriminace vyskytuje. Dnes už o tom těžko někdo pochybuje. K diskriminaci dochází zcela běžně v nejrůznějších oblastech, někdy dokonce velmi často, jen tyto jevy nebyly v minulosti pojmenovány a oběti nerovného zacházení neměli šanci se bránit. Díky antidiskriminačnímu zákonu se pomalu daří společnost v některých oblastech života kultivovat k férovému a rovnému přístupu. Řada stereotypů a předsudků však přetrvává.“

Podle ní k tomu přispívá nízká ochota samotných obětí diskriminace bránit se proti porušování svých práv, nesmířit se s nerovným zacházením a nebát se obrátit i na soud. Důvodem je přetrvávající přesvědčení, že nemá smysl se bránit, obava před dalšími hrozbami ze strany diskriminujících i nedostatek finančních prostředků na soudní výlohy. I po deseti letech účinnosti antidiskriminačního zákona se tak lidé na soudy obrátí v průměru pouze s pěti žalobami proti diskriminaci za rok. „Ocitáme se v začarovaném kruhu. Máme sice zákon, který zakazuje diskriminaci, ale protože se lidé nebrání a hrozba žalob je nízká, diskriminovat se vyplácí. Po deseti letech účinnosti antidiskriminačního zákona si musíme přiznat, že mu chybí možnosti efektivní vymahatelnosti nápravy a zejména preventivní účinek, “ vysvětlila ombudsmanka.

 

 

3.10. 2019